KE STAŽENÍ:

Přednášky-Audio-Video

 Zdravnet.cz

 

 

 

 

 

Převzato ze stránek

ČESKÉHO INSTITUTU

Pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"    www.ao-institut.cz

Schopnosti lidského mozku –  

ROZDÍLY MUŽSKÉHO A ŽENSKÉHO UZPŮSOBENÍ MOZKOVÉHO ORGÁNU - 1  

 

V předchozích kapitolách o lidském mozku jsme se na více místech zmiňovali o úzkém propojení mezi orgány mozku a celkovým uspořádáním tělesného žlázového systému člověka. Toto propojení vzniká zejména v části Malého mozku, a to především skrze části Thalamu, Hypothalamu, Hypofýzy a také pak na určitém stupni i skrze část Šišinky mozkové - Epifýzy. Nejsilnější propojení s tělesným žlázovým uspořádáním je vytvořeno skrze orgán Hypofýzy. Odtud pronikají k ostatním žlázovým orgánům v těle člověka nesčetné prvotní proudy jemných látek, které nesou ve svém záření důležitá sdělení k tělesným žlázovým systémům. Skrze tyto látky, skrze jejich sdělení, které nesou, nastavují pak ostatní tělesné žlázy celkový stav organismu ve všech nejrozličnějších životních situacích.

Na základě této skutečnosti si zde tedy můžeme říci, že stejně tak, jako se liší mužské a ženské tělo ve fyziologických rozdílech tělesného aparátu, že velmi podobným způsobem bude odlišen u muže a u ženy i význam jejich jednotlivých žlázových systémů.

Z tohoto poznání je pak možné si odvodit, že činnost mozkové části Hypofýzy, Epifýzy i ostatních jednotlivých částí Malého mozku, bude v určitém směru jiná u muže než u ženy.

V tělesném uspořádání organismu ženy a muže je rozdíl. Tento rozdíl je dán nejen pozemským pohlavním odlišením, které je pevně a neposunutelně dáno již samým základem DNA člověka, nýbrž tento rozdíl spočívá i v samotné odlišné úloze pozemského ženství a pozemského mužství, v jejich rozdílné společenské úloze, tak, jak se tato úloha váže k duchovnímu poslání člověka ve hmotnosti.

V samotném duchovním základě člověka existuje odlišnost mezi duchovně ženským principem ve Stvoření a principem duchovně mužským. Při vzniku Stvoření bylo od samého počátku vetkáno rozdělení všech sil na druh aktivní a pasivní. S tímto druhem rozdělení sil setkáváme se na všech místech ve Stvoření. Zformování pozemského těla, jakožto hrubohmotného nástroje pro vědomé a smysluplné působení lidského ducha v tomto světě, pak muselo stejně jako vše ostatní duchovní, bytostné ve Stvoření následovat nutnost rozdílu mezi aktivním a pasivním.

Jedno nemůže nahradit druhé! Ba ani nemůžou zde být překročeny hranice, které stojí pevně, chráníce veškeré rozdělení sil ve Stvoření. Tak muž nemůže nahradit nikdy ženu v její duchovní i pozemské úloze úplně, stejně tak, jako žena nikdy plnocenně nezastoupí v Bohem dané úloze muže. Snahy o pozemské rovnostářství nejrůznějších spolků a organizací, rozšířených mezi dnešními ženami, které usilují o setření rozdílu mezi ženou a mužem, mohou tak činit cokoliv ve svém propagování, stejně však nakonec tato rozdílnost v úlohách nebude nikdy odstraněna. Ženství ve své úloze, duchovní i pozemské, zůstane provždy ženstvím, stejně tak, jako mužství mužstvím, a to i za cenu dramatických společenských tlaků, horeček a nemocí, které budou muset postihnout dnešní zástupy pokrokových myslitelů, jež se domnívají, že mohou v tom přinést změny.

Tyto úlohy byly rozděleny napřed, již při samotném vznikání tohoto Stvoření. Člověk nedokáže v tom ničeho jiného, než že v narážení na hranice mezi aktivním a pasivním bude tvrdě padat a bolestně se zraňovat. Více s tímto rozdělením úloh neučiní.

Ve skutečnosti však, při správném pochopení svých úloh, mohlo by se pozemské ženství a mužství urychleně vřadit do záchvěvů Stvoření, a tím nalezly by obě strany vysoké a vznešené poslání ve svém životě.

K tomuto správnému nalezení může také napomoci i pochopení, že rozdílnost mezi ženou a mužem není jen ve viditelném vnějším uspořádání těla, ale že zcela určitý rozdíl panuje i u samotné práce jednotlivých mozkových částí. Tato práce orgánu mozku je tedy zásadně odlišná u ženy a u muže.

Ženský organismus jeví se vnějškově celkově jemnějším než organismus mužský. Ve skutečnosti je tento rozdíl mnohem silněji poznatelný právě v mozkovém a ještě více nervovém uspořádání.

Naladění nervového zachvívání ženy je jemnějšího druhu než u muže. Pro lepší pochopení můžeme spíše říci, že je jemnějšího druhu než nervové vyzařování u muže. Toto jemnější, nebo i jinak, o půl stupně vyšší záření nervstva ve svém naladění pak právě umožňuje ženě silnější, nebo také lépe průchodnější spojení k duchovnímu nitru skrze Malou sluneční pleteň. Citovost ženy je tím výrazně silnější než u muže.

Impulsy, vedoucí skrze nervstvo od Malé Sluneční pleteně k Thalamu i dalším částem Malého mozku, jsou u ženy více vnímatelnější díky svojí podobě silnějších hnutí citů. Žena tak může, a také má ve své úloze umožněno prožívat veškeré události v životě duchovnějším, citovějším způsobem. Její cit je více posílen také i v tušícím intuitivním vnímání, tak jak jsme o tom psali v předchozích přednáškách. Žena je tímto jemnějším naladěním o určitý půlstupeň duchovně vnímavější než muž. Ovšem zde je zásadní úskalí, které se projevuje zejména u dnešního ženství. Tato výbava jemnějšího, vnímavějšího spojení s duchovními záchvěvy v citovosti musí být ženou v bdělosti trvale čistě používána v každodennosti života. Dnešní žena, úsilím o přiblížení se ve způsobu každodenní práce muži, jenž je silněji vybaven pro aktivní práci ve hmotném světě, tuto jemnou duchovní schopnost ruší.

Je to stejné, jako kdyby člověk chtěl na jednom přijímači naladit dvě radiové stanice najednou. Dnešní ženství počíná si přesně takovým způsobem. Mnohé ženy chtějí si ve svém přirozeném vnímání svého vybavení sice podržet citovost, proudící do jejich vědomí z Malé Sluneční pleteně, zároveň však usilují o to, stát v každodennosti života stejně aktivně jako muži. Výsledkem je pak rozpolcenost a zmatek ve veškerém počínání. Je nepochopitelné, proč ženství dneška zbavuje se nápadně hrubým způsobem takové cennosti citového a intuitivního prožívání, když musí být všem dobrým pozorovatelům více než zřejmé, že muž, působící aktivně ve svém povolání, je právě o tento nesmírný dar ochuzen. Výbava muže je pak v tomto směru vyváženě nahrazena právě větší schopností aktivní práce. Řízení strojů, ovládání instinktů, které odpovídají aktivnímu úsilí vpřed, větší schopnost periferního vidění, to vše je zesílenou výbavou pro muže, jenž je Tvůrcem povolán aktivně pracovat v tomto hmotném světě, ať již ve fyzické práci, v organizování, v boji či v obraně. Veškeré uspořádání mužského mozku je naladěno na tento druh činnosti. Tím také však muselo být u muže zeslabeno, téměř o polovinu ve své citlivosti oproti ženě, ono zmiňované nervové spojení, které by jinak při stejném zachvívání jako u ženy bylo pro něho brzdícím, rozptylujícím, či přímo rušícím.

Muž byl by ve své práci příliš bržděn při stejně silném nervovém spojení s Malou Sluneční pletení, jaké má ve své genetické výbavě žena.

Nutno zde však dodat, že spojení, které bylo dáno muži, je úplně zásadně postačujícím k tomu, aby on sám dostatečně rozpoznával ve svém svědomí, co je správné a co nesprávné při každém rozhodování. Již v tom je však poznatelné, jaký veliký dar obdržela žena v zesíleném citovém spojení s duchovním nitrem. Žena je doslovně královsky obdarovanou v citovém vybavení ve srovnání s mužem.

Je tak až nepochopitelné, že se dnes s takovou vervou snaží tohoto daru zbavit tím, že se úmyslně trvale snižuje na stupeň úlohy muže. Jakákoliv úspěšnost v pozemsky aktivním úsilí ženy nikdy nevyrovná dar, jenž ve své přirozené výbavě nosí ona v sobě, díky žensky duchovnímu i tělesnému uspořádání.

Nervstvo, spojující orgány Malého mozku s Malou sluneční pletení, je u ženy zcela výjimečného, výrazně jemnějšího druhu, srovnáme-li jej se stejným nervstvem muže. Rozdíl ve schopnosti zachvívání tohoto nervstva je mimořádného druhu. Řekneme-li zde, že muž je skrze toto nervstvo spojen se Sluneční pletení v připodobnění jakoby tkanivem, pak žena je vybavena celou soustavou jemných stuh.

Není také žádné síly, která by toto silné citové spojení s duchovním nitrem ženě přerušila, pokud tomu ona sama nedovolí. Dnes však, žel, mnohé ženy, spolu s touhou vyrovnat se muži v jeho činnosti, strhávají v sobě tyto světlé stuhy citového spojení jen za tím účelem, aby byly více odolnější pro mužskou organizaci ve hmotě, nebo řídící práci.

Až jednou ženy nahlédnou, jak silně působí na toto jemné nervové spojení kupříkladu úsilí potřebné třeba i jen pro řízení automobilu, kdy silný tlak, směrovaný k aktivní bdělé pozornosti, sídlící právě v Limbickém mozku, odebírá ihned nesmírně mnoho záření právě z jemnějšího zachvívání nervového spojení s Malou Sluneční pletení, pak navrátí se mnohé ženy urychleně ke své úloze vznešených královen ducha, jejichž místo náleží v pozemském světě domovu a všemu, co žádá si něžnou péči jemného ženského působení.

Je potřeba zde také připomenout, že skrze silnější spojení ženy s duchovními proudy, je s těmito následně v jejich přepracovaném záření v předkvarkových úrovních hmoty spojováno i veškeré mužství na zemi. Jestliže tedy ženství v této úloze sestupuje dolů, pak není možné se co divit, že také i svět mužů stává se stále více hrubším, násilnějším a v neposlední řadě pudově vybičovanějším. Jak může dnešní ženství naříkat na nedostatek mužského gentlemanství, když právě ženství, svým současným ochromením v přijímání ušlechtilého a čitého spojení s duchovními proudy, tento nedostatek pravých a ctihodných mužů způsobuje.

Zásadní rozdíl mezi mužskými a ženskými schopnostmi mozkové práce spočívá tedy především v nutném respektování rozdílnosti zachvívání nervstev. Žena musí tak být ve své citovosti a jemnosti vždy o půl stupně nad mužem. Je-li tento rozdíl zmenšen, či dokonce úplně setřen, pak následkem toho zcela jistě nastane napětí a nevysvětlitelný tlak mezi mužem a ženou. Tento stav bude pak v horečce a nemoci tonout do té doby, dokud si ono aktivní a pasivní nenalezne své pravé místo tak, jak je mu to předurčeno v Zákonech Stvoření.

Dnes nacházíme se tak právě v období velikého zmatku a hledání pravého místa ženství a mužství v lidském světě.

 

 

Schopnosti lidského mozku –  

ROZDÍLY MUŽSKÉHO A ŽENSKÉHO UZPŮSOBENÍ MOZKOVÉHO ORGÁNU - 2

( nové:   29.08.2006 )  

 

Jak jsme si již objasňovali, žena je ve svém uzpůsobení tělesného aparátu mnohonásobně více vybavena citovými schopnostmi než muž. Jejím přirozeným jednáním je proto citovější prožívání všech situací v životě. K tomu slouží právě určité jemnější naladění záření orgánů v Malém mozku. Veškeré funkce těchto orgánů, ačkoli z hlediska fyziologického mají na vnější podněty téměř shodné reakce jako mozkové orgány u mužů, vlastní život, související s duchovní podstatou člověka, je přenášen u ženy na jemnějším stupni zachvívání.

Toto zachvívání souvisí s uzpůsobením nervového aparátu ženy, jenž je opětně naladěn na určitý jemnější stupeň, než je naladění nervstva muže. Tato jemnost však ve skutečnosti v sobě obsahuje zároveň mocnější, plnější proudění, jež je tak možné lépe nazvat citově silnějším. Odtud také pramení ona tak často popsaná rozdílnost v prožívání životních situací, jež bývá mužem vnímána zcela jinak - více realisticky, racionálněji než u ženy, která pak prožívá události v životě citověji, více intuitivněji.

Tento rozdíl je správným, a tedy veškeré úsilí dnešních žen, které snaží se v racionalitě a rozumovosti denního jednání více přiblížit mužům, je úsilím zavádějícím, jemnosti citových schopností přímo škodlivým. Žena nemá usilovat o to, jednat jako muž.

Její vybavení, které má, volá ji k silnějšímu prožívání citem tak, aby ve svém způsobu jednala více obrácená k duchovnímu vnímání. To samozřejmě není v žádném rozporu s realitou každodennosti.

Žena při svých denních pracích má však vnášet do svého jednání duchovní záchvěvy naplněné čistou ušlechtilostí, intuicí a také moudrostí, vyplývající ze životních zkušeností.

V tomto způsobu nemůže ji také muž nikdy plnocenně nahradit, neboť k tomu chybí mu nejen duchovní vlastnost ženského druhu, ale také i vybavenost v naladění mozkových orgánů Malého mozku i vlastního nervového pletiva, spojujícího mozkové části s Malou sluneční pletení.

Toto spojení je vůbec tím, co nejvíce odlišuje muže od ženy. Schopnost tak zvaného prožívání srdcem je ženě více vlastní než muži. Ono prožívání srdcem není ale ve skutečnosti ničím jiným, než silnějším vnímáním impulsů, přicházejících od ducha k nervstvu Malé Sluneční pleteně. To, že je lidmi nahlíženo srdce jako orgán s určitou prazvláštní vybaveností citu, je dáno pouze neznalostí pravého významu nervstva Malé Sluneční pleteně, které se nachází v těsném sousedství orgánu srdce, a je s ním také do určité míry propojeno. Srdce samo o sobě je pouhým svalem, byť je svým významem orgánem životně důležitým. Těsné sousedství s místem duchovních spojení skrze Malou Sluneční pleteň vyjadřuje tak nádherným způsobem symbolický obraz dění v Pravěčném hradu Grálu. Rytmus srdce, spojený s duchovními impulsy v Malé Sluneční pleteni spodobňuje v případě každého jednotlivce opakovaně veliký děj proudění Boží Síly do Stvoření k Jeho oživení. V případě člověka jedná se pak o oživení duchovního druhu a mystériem trvalého koloběhu je právě krev.

Síla záření chtění ducha přichází k tělesnému aparátu člověka právě skrze Malou Sluneční pleteň. Dávní badatelé, hledající sídlo lidské duše v člověku, tušili správně, že zhruba v místech v blízkosti srdce existuje ono zázračné místo duchovního oživení člověka. Žel, většinové úsilí badatelů bylo založeno na příliš materiálním základu, a tak přes všechny pokusy nemohlo být nikdy nalezeno v těchto místech nic duchovního, co by přitom mělo jakoukoliv hmotnou uchopitelnou podobu.

Duchovní nitro člověka je zcela odlišného druhu než hmota. S pozemským tělem je pak spojeno toto duchovní zlatou páskou záření, které přivádí k nervstvu Malé Sluneční pleteně impulsy od duchovního já člověka. Odtud tyto impulsy spěchají nervstvem v záchvěvech k orgánu Thalamu, Hypothalamu i k dalším orgánům Malého mozku za účelem přivést tyto duchovní impulsy do denního vědomí člověka.

A právě uspořádání celého ženského tělesného aparátu ve své jemnosti je schopno zachytit silněji a zřetelněji tyto impulsy z duchovního nitra, pronikající do hmoty skrze nervstvo Malé Sluneční pleteně. Žena má tak od Stvořitele ve svém tělesném vybavení nervového naladění mnohem více zesílené spojení na duchovní proudy. Její citovost, pokud by nebyla rušena přílišným úsilím k aktivní denní činnosti, vedla by ji tak bezpečně až k úplně jistému vnímání všech dějů nad hmotou. Intuice, čas od času prožívaná dnes některými ženami jako nejasné nutkání či hnutí u srdce, stala by se zcela bezpečně rozpoznávanou pro následné veškeré zařizování se v životě.

V tomto směru musí se také nyní ubírat veškeré ženství, toužící po nalezení harmonie a vnitřního naplnění. Úsilí dnešních nesčetných mužatek, které chtějí se rovnat mužům, musí být převýšeno čistým citovým životem žen, které dokáží v sobě opětně rozeznít citové proudění mezi Malou Sluneční pletení a svým denním vědomím.

Každá žena, která je duchovně opravdu ženou, nese si v sobě tuto schopnost. Toto vybavení silného citového prožívání dává ji možnosti netušeného duchovního rozmachu. V tomto směru je žena skutečnou královnou všemu životu na Zemi. Čisté citové prožívání ženy je nejsilnějším vybavením tohoto druhu na Zemi.

V každodennosti může touto cestou k ženě proudit trvale světlý proud duchovního života, aniž by ona musela pro to činit více, než prostě být opravdovou, v čistotě myšlenek jednající ženou. Ženě je touto cestou usnadněno duchovní přijímání vjemů, ke kterým se muž jinak probojovává v nasazení svých duchovních sil v modlitbě.

To, co je ženě dáno jako samozřejmé, to muž získává si jedině zvýšeným úsilím v modlitbě, kdy smí pak přijímat více inspirace, skrze orgán Epifýzy - skrze orgán Šišinky mozkové. V denním životě je muž těmto proudům v přirozenosti své výbavy více uzavřenější. Ve své racionalitě v přístupu k životu musí se ale také i on trvale namáhat, aby bděle rozpoznával spravedlnost od nespravedlnosti, milost od nemilosti, tedy, aby tímto zvýšeným úsilím také i on směl dosáhnout jednání, které žena smí zcela zřetelně intuitivně vyciťovat trvale, ve svém jemném naladění. Ovšem, pokud toto jemné duchovní vnímání již v sobě nezadusila a nezeslabila právě úsilím o to, být rovnocenná muži.

Žena ve svých modlitbách smí pak také k Zemi přivádět doslovně netušené množství duchovního světla a posily. V této jemné práci smí tak vykonávat stejně tak mnoho jako muž, třebaže v první chvíli není toto úsilí viditelným tak, jako je konkrétní budující úsilí muže. Rozdíl mezi mužem a ženou v duchovním poslání je tak zcela zřetelným. Každý jej může pochopit, jestliže jen trochu chce.

 

OBSAH: 

1. MALÝ A VELKÝ MOZEK- spolupráce obou částí mozku dle zákonů stvoření

2. THALAMUS, HYPOTHALAMUS, ŠIŠINKA MOZKOVÁ

3. SLUNEČNÍ PLETEŇ A MALÁ SLUNEČNÍ PLETEŇ

4.  duchovní vývoj člověka ve spojení s TELENCEPHALONEM - VELKÝM MOZKEM

5. MOZEK A VYZAŘOVÁNÍ KRVE

6. MOZEK A HYPNÓZA

7. MOZEK A MODLITBA

 

SCHOPNOSTI LIDSKÉHO MOZKU

1. DUCHOVNÍ INSPIRACE

2. INSTINK

3. INTELIGENCE

4. Napodobovací pud u dětí.

5. Pohlavní pud ve vztahu k Limbickému systému v mozku člověka

6. Intuice

7. Nemoci a léčba skrze orgány mozku

8. ROZDÍLY MUŽSKÉHO A ŽENSKÉHO UZPŮSOBENÍ MOZKOVÉHO ORGÁNU
( nové: 29.08.2006 )

 

VÍCE NA www.ao-institut.cz