Dvě přednášky pronesené v Ženevě - Voda Světla

Société ďEtudes psychiques de Genéve.

(Společnost pro psychická studia v Ženevě) Schůze z 24. a 26. ledna 1931.

Přednášky B. Kočího z Prahy na téma: »O duchovní léčbě«.

Abychom dobře pochopili duchovní léčbu, musíme nejdříve věděti, z čeho jsme utvořeni.

Jsme duch a máme duši a tělo. Náš duch jest naše já. Duch prostřednictvím duše je spojen s naším tělem.

Tělo hmotné či viditelné jest vlastně jen zdánlivou hmotou, jest prostupné, a jak věda dokazuje, skládá se u dospělého člověka asi ze 64 miliard buněk. Každá z těchto buněk jest samostatná a každá má svůj úkol v našem organismu přesně vymezený a vyvíjí svou činnost dle přesně stanovených zákonů, na které naše bytost, t. j. naše duchovní já, nemá přímého vlivu.

Věda došla k přesvědčení, že každá z těch asi 64 miliard buněk složena je z několika tisíc atomů a každý atom z několika tisíc elektronů a protonů. Elektrony tvoří s protony jakousi malou planetární soustavu, v níž elektrony obíhají kolem protonů jako planety kolem slunce a jsou poháněny magneticko-elektrickou energií z etheru.

Tímto pohybem tvoří zdánlivou neprůhlednou hmotu. Jsou tedy tyto, pouhým okem neviditelné částečky odděleny od sebe prázdným prostorem prostupným, a přece jejich celek činí dojem kompaktní hmoty.

Tyto elektrony a protony nejsou ve skutečnosti také ještě posledními, nejmenšími částečkami, nýbrž jsou to jen nejmenší viditelné částečky vědou objevené, které jsou utvořeny z nejjemnější látky - z etheru. Kdybychom mohli sledovati jejich vývoj, došli bychom k poznání, že všechna energie, naše tělo ovládající, jest také původu duchovního, a že celé naše tělo je duchovní neb duševní podstaty. Jinými slovy, jest to po astrálním těle, které jen jasnovidci mohou viděti, nejhrubší tělo naší duše, kterým se naše duchovní já v nynější své duchovní úrovni může projevovati a svým životem na zemi a sbíráním zkušeností se zušlechťovati a zdokonalovati.

Abychom pochopili, jak je to možné, že toto astrální tělo jest pro nás viditelné, musíme si za příklad vzít právě onen rychlý pohyb elektronů kolem protonů.

Vysvětleme si to analogickým příkladem. Použijme k tomu obyčejného kola s tenkými loukotěmi a umístěme je na nějakém kolíku vodorovně. Je-li kolo v klidu, vidíme v rámci kola loukotě a mezi nimi veliké prázdné prostory. Vyhodíme-li nad kolem míč, propadne nám mezi loukotěmi na zem. Roztočíme-li však kolo, tu v rychlosti jeho otáčení zmizí našemu oku prázdné prostory mezi loukotěmi, a objeví se nám zdánlivě plná plocha.

Chceme-li se pak přesvědčiti, zda nás zdání neklame, a vyhodíme znovu míč nad kolem, odrazí se tento od zdánlivě plné plochy a nepropadne jako dříve prázdnými mezerami.

Tak jest tomu i s těmi elektrony a protony v našem těle, které následkem svého rychlého pohybu činí dojem pevné hmoty.

Podobně jako led, voda a pára jsou téže podstaty, jen v různém stavu hutnosti.

Jak již bylo řečeno, naše duchovní já ovládá své viditelné tělo stupnicí těl, z nichž nejbližší pozemskému tělu jest pro nás tělo astrální. Slouží jako most duchu pro ovládání pozemského těla. Protože v astrálním těle jsou všechny pocity, které pak naše nervy přenášejí na tělo, jako pocity různých bolestí, nemocí a mnoha jiných utrpení, jež mají svůj vznik v mravní poruše našeho duchovního »já«.

Tím, že naše astrální tělo jest spojnicí ducha k tělu fysickému, můžeme si uvědomovati svou pozemskou existenci a vnímati různé vlivy, které mnohdy způsobují i nepříznivé změny v našem organismu. Je-li astrální tělo odpoutáno od těla fysického, necítí toto žadných bolestí. Proto vlastně lékaři, uspávající nemocného před operací narkosou, nečiní nic jiného, než že tělo astrální odstraňují z těla nemocného, aby toto stalo se necitlivým k bolestem, které by jinak nemocný musil při operaci protrpěti.

Páni lékaři sice tvrdí, že žádné astrální tělo neexistuje. Nemohou však vysvětliti, proč nemocný, jemuž byl amputován některý úd, cítívá v místech, kde tento úd dříve byl, někdy ještě bolesti.

Tak stalo se v jedné velké nemocnici, že amputovali nohu jednomu nemocnému, a lékař nařídil, aby tato noha byla vložena do rakve k jedné mrtvole. V okamžiku, kdy se tak stalo ve sklepě nemocnice, začal nemocný naříkati, že mu někdo prorazil hřebem palec u amputované nohy, a že mu to působí veliké bolesti. Naříkal i po uklidňování a domluvách lékaře, že přece nemůže cítiti bolestí v noze, které již nemá.

Všichni ústavní lékaři přišli se podívati na tohoto zvláštního nemocného, který pociťuje bolesti v údu mu odňatém, neboť nevěděli ničeho o astrálním těle a trvání jeho citlivosti i tehdy, když fysickému tělu byla odňata některá z jeho částí. Netušili, že v amputované noze po jejím odříznutí trvá ještě po 3,5 dne život z těla etherického, v kteréžto době je tělo toto spojeno ještě s tělem astrálním. Konečně přišel jeden lékař, který se zabýval vědami okultními a vyšetřil, co se stalo s amputovanou nohou. Když se mu dostalo informací, požádal své kolegy, aby šli s ním do sklepa, kde byla ona rakev. Dal ji otevříti, a když sluha zvedal její víko, uviděli, že na něm visí noha nemocného, jejíž palec proboden byl hřebíkem, kterým bylo víko přibito. Jakmile vyňali tento hřebík z nohy, bolest nemocného přestala.

Jiný příklad: Ve stanici Z. v Čechách je portýr, kterému byla za války amputována noha, v níž míval revmatické bolesti, které pociťoval zvláště intensivně při změně počasí.

Zajímavé jest, že i nyní při každé změně počasí pociťuje člověk ten bolesti v kloubech nohy, které vlastně již nemá. Příčinou toho jest, že mu sice odňali nohu fysickou, ale tělo astrální zůstalo nezkrácené, a protože jen v tomto těle jest citelnost, zůstává nezměněno i stálé sídlo bolesti.

Byl jsem jednou zavolán na Moravě v městě H. k nemocnému, který si naříkal na velké bolesti v pravé ruce, které vlastně již neměl. Naříkal si, že prsty u ruky, před časem mu amputované, násilně se svírají a nehty zarážejí se do dlaně a to že mu působí bolesti. Aby mi naznačil, kde ho to bolí, ukázal mi na prázdné místo, kde bylo lze tušiti odňatou ruku. Prozařoval jsem mu, silou z dlaní mi vyzařující, celou jeho paži od shora až dolů, až k místu, kde měl před amputací prsty a dlaň, a když jsem se dostal až na konec neviditelné ruky, děkoval mi a řekl, že jeho bolesti zmizely.

Každý z nás může se přesvědčiti o tom, že bolesti naše mají sídlo v těle astrálním a nikoli v těle fysickém.

Při spánku jest naše astrální tělo více či méně uvolněno od těla fysického. Citlivost na vnější podněty těla jest pak přiměřeně snížena, odpovídajíc stupni onoho uvolnění.

Připomněl jsem toto vše proto, abyste pochopili, jaký význam má pro nás a náš život naše astrální tělo, a abyste si uvědomili, že naše bolesti i nemoci mohou mít původ v naší duchovní bytosti.

Jsou to pak mravní poruchy našeho já, tedy důsledek našich morálních chyb. Nejdříve musí býti naše duchovní já poskvrněno našimi, tak zvanými hříchy, t. j. sobectvím, neláskou, hněvem, pomstychtivostí, závistí, nenávistí, lakomstvím, mravní nečistotou, smyslností, hrubostí, nepoctivostí, lží, atd., čímž se duše dostává do disharmonie s Duchem, čili do nesouladu se zákony Božími. Z této vzniká pak také disharmonie v našem těle fysickém, jejímž projevem může být i nemoc.

Chce-li někdo býti zdráv, musí žíti čistý a láskyplný život, a musí býti neustále v souzvuku se Stvořením.

A ochuravíme-li, nemáme naříkati na Boha, že nás trestá, a snad dokonce nespravedlivě, nýbrž máme si uvědomiti, že Bůh jest Nejvyšší Láska, která netrestá, ale my sami trestáme se svým překračováním zákonů Božích, a tím vyvoláváme svá utrpení.

Utrpení pak přicházejí na nás jen proto, aby nás upozornila, že jsme v něčem nejednali správně, nebo že jsme někomu ublížili, a je na nás, abychom především přemýšleli o tom, čím jsme si své utrpení přivodili.

Odhodlejme se tedy k vnitřní zpovědi, zpytujme své svědomí, a dojdeme-li k poznání své chyby, snažme se ji napraviti.

V případě našeho špatného skutku litujme tohoto jednání a slibme si, že se v budoucnu podobných činů vystříháme. Po takovém poznání mizí obyčejně naše utrpení v nejkratší době.

To Láska Boží působila ve vás, očistila vaše duchovní já, a tím zmizela i bolest z těla astrálního.

Lékařská věda dosud jen v málo případech všímá si tohoto původu nemoci, a také jen málokterý lékař věří v existenci duše, duchovního našeho já, tím méně jich věří v existenci astrálního těla.

Ač věda lékařská je dnes na vysokém stupni, obírá se přece jen tak zv. hmotným tělem, které zná do nejmenších podrobností a může proto spoustu nemocí léčiti s úspěchem. Přes to na tisíce nemocí zůstává lékařům záhadou a mnohé z nich nedovedou léčiti vůbec.

Příčinou toho jest, že věda lékařská neobírá se dosud psychickými příčinami chorob lidských, ač i v tomto oboru pracuje již s úspěchem několik lékařů. U ns je to MUDr. Ct. Bezděk, v Německu MUDr. Liek v Danzigu, a vydali již také o svých zkušenostech zajímavá díla.

Přicházíme nyní k otázce: co je vlastně duchovní léčba?

Duchovní léčba je jakési očišťování našeho duchovního já, jež se vrací ze špatné cesty a dostává se do souzvuku s Duchem (s Boží Vůlí).

Tak léčil Ježíš Kristus, který vyžadoval vždy od nemocného víry, že může býti Jím uzdraven. Proto Jeho otázka: »Věříš, že tě mohu uzdraviti?« Nemocný odpověděl: »Ano!« A tímto projevem víry v moc Ježíše otevřel své duchovní já, aby do něho mohla vstoupiti Láska Boží, ona Síla vše v život uvádějící, vše při životě udržující a všechny choroby uzdravující.

Ježíš poznav, že duchovní já jest vírou otevřeno a připraveno přijmouti nejvyšší projev Lásky, Svým božským Duchem očistil duchovní bytost nemocného od všech následků hříchů.

Vliv tohoto očištění projevil se ihned pomocí astrálního těla na těle fysickém a nemocný byl uzdraven.

Pak Ježíš řekl: »Víra tvá tě uzdravila, jdi a nehřeš více!«

Pamatujte si tato slova: nehřeš více! Jejich smysl jest: Nechceš-li býti znovu nemocen, žij tak, aby ses nedopouštěl starých chyb ani nových přestupků proti zákonům Božím, které by tě uvedly opět do nových utrpení.

Nikdo na světě nemůže být tak dokonalý, jako Kristus — Syn Boží, a přece máme v sobě vědomě nositi odkaz Krista — onu nejvyšší Lásku Boží, a přitom věřiti v Jeho velikou Moc.

A třebaže já sám necítím se dokonalým, jsem hříšník stejně jako vy, přece jen pevně a opravdově věřím ve svatá slova Ježíšova: »Kdo ve mne uvěří a za mnou půjde, bude konati tytéž skutky, jako Já, ba nad to ještě větší, neboť Já jdu k Otci.«

Já sám ze sebe nemohu také nic učiniti, ale věřím, že Ježíš může i dnes uzdravovati jako tehdy, poprosíme-li jej pokorně o to. Věřím také ve všemohoucnost Boží, a ve slova Ježíšova: »Ne já, ale Otec ve mně přebývaje, skutky činí.«

Proto také, přijde-li nemocný ke mně, snažím se intuitivně poznati příčinu jeho nemoci, stanovím diagnosu, poučím nemocného, co má dělati, a snažím se probuditi v něm víru v Boha a v moc Ježíše Krista, a pak teprve vkládám ruce své na nemocného. Při tom prosím Pána, aby odpustil nemocnému všechny jeho poklesky a uzdravil jej. Je-li má prosba vyslyšena, začne mi z dlaní vyzařovati ona zvláštní síla elektromagnetická, kterou nemocný přijímá jako zvláštní teplo. Sensitivnější nemocní pociťují při tom i chvění a proudění jako elektrického proudu.

Tato síla je projevem nejvyšší Lásky Boží, a zaslouží-li si nemocný, aby byl uzdraven, a hlavně věří-li, že touto silou může býti uzdraven, pak se jistě uzdraví.

Jsou-li nemocní postiženi zádumčivostí, zoufalostí nebo smutkem, odcházejí ode mne potěšeni a s novými nadějemi do života.

Na otázku, které nemoci lze tímto duchovním způsobem léčiti, odpovídám: Není žádné choroby na světě, která by se nedala odstraniti, t. j. vyléčiti cestou duchovní, ale ne každý člověk je schopen toto léčení přijmouti. Někde chybí k tomu potřebná víra, jinde je překážkou těžká karma (osud), která se někdy nedá, někdy nesmí měniti.

Za své praxe naučil jsem se rozeznávati čtyři skupiny nemocí, o kterých chci vám něco pověděti.