Světový systém - Voda Světla

Když se ohlížím zpět na události mého minulého  života, uvědomuji si, jak jemné jsou vlivy formující  lidské osudy. Pro ilustraci může posloužit příhoda z  mého mládí. Jednoho zimního dne jsem se společně s  několika dalšími chlapci vydal na túru na strmou horu.  Sníh byl hluboký a teplý jižní vítr jej činil vhodným  pro naše účely. Bavili jsme se házením sněhových koulí,  které se kutálely dolů po svahu, přitom na sebe  nabalovaly další sníh a my soutěžili, komu se vytvoří  větší koule. Náhle jsme viděli kouli, která začala  nadměrně růst, nabyla obrovských rozměrů, až byla veliká  jako dům a hnala se hřmotně do údolí s takovou silou, že  se třásla zem. Díval jsem se na ni jako očarovaný a  nechápal jsem, co se stalo. Několik týdnů jsem měl před  očima tuto lavinu a žasnul jsem, jak je možné, že něco  tak malého může narůst do takových nesmírných rozměrů.

Od té doby mě vždy fascinovalo zvětšení slabých  vlivů, a když jsem o řadu let později začal studovat  mechanickou a elektrickou rezonanci, byl jsem tím zaujat  od samého začátku. Nebýt tohoto mocného dojmu, spokojil  bych se možná s malými jiskrami, které jsem získal se  svou cívkou a nikdy bych nevyvinul svůj nejlepší  vynález.

Mnoho technicky vzdělaných mužů,  velice schopných ve svých speciálních oborech, ale  ovládaných pedantským duchem a krátkozrakých,  prohlašuje, že kromě indukčního motoru jsem dal světu  velmi málo vynálezů pro praktické použití. To je však  tragická chyba. Nová myšlenka nesmí být posuzována z  hlediska okamžitých výsledků. Můj střídavý systém  přenosu elektrické energie přišel v psychologický moment  jako dlouho očekávaná odpověď na palčivé otázky  průmyslu, a ačkoli musel být překonán značný odpor a  usmířeny - jako obvykle - protichůdné zájmy, komerční  využití na sebe nedalo dlouho čekat. Nyní tuto situaci  porovnejme například s mou turbínou. Člověk by si  myslel, že tak jednoduchý a krásný vynález, mající mnoho  rysů ideálního motoru, by měl být okamžitě přijat a  bezpochyby by za podobných podmínek takto přijat byl.  Ale očekávaný přínos rotačního pole neučinil stávající  stroje bezcennými; naopak, stalo se přidanou hodnotou.  Systém se vlil do nových oborů podnikání, stejně jako  přispěl ke zlepšení starých. Případ mé turbiny je  zcela rozdílný. Je to radikální obrat v tom smyslu, že  její úspěch by znamenal opuštění zastaralých typů  motorů, na jejichž vývoj byly vynaloženy miliardy  dolarů. Za takových okolností musí být pokrok pomalý a  možná největší překážky tvoří předpojaté názory,  vytvořené v myslích odborníků z řad organizované  opozice.

Hned den poté, co jsem měl tuto  skličující zkušenost, jsem potkal svého přítele a  bývalého asistenta, Charlese F. Scotta, nyní profesora  elektroinženýrství na Yale. Dlouho jsem jej neviděl a  byl jsem rád, že mám příležitost si trochu popovídat v  mé kanceláři. Naše konverzace přirozeně přešla na moji  turbinu a já se rozpálil do běla. "Scotte,"  zvolal jsem, unešen vizí nádherné budoucnosti, "Moje  turbina pošle všechny tepelné motory na světě do šrotu."  Scott si rukou mnul bradu a přemýšlivě se podíval  stranou, jako kdyby dělal nějakou kalkulaci. "To bude  ale pořádná hromada šrotu," řekl a odešel bez  jediného slova.

Tento a další mé vynálezy však nebyly ničím jiným než  kroky vpřed určitým směrem. Při jejich vyvíjení jsem  jednoduše následoval vrozený instinkt vylepšovat  současná zařízení bez nějakého zvláštního přemýšlení o  našich naléhavých potřebách. "Zesilovací vysílač" byl  produktem práce několika let, jejímž hlavním cílem bylo  řešení problémů, jež jsou pro lidstvo nekonečně  důležitější než pouhý průmyslový rozvoj.

Pokud mi dobře slouží paměť, bylo to v listopadu  1890, kdy jsem provedl laboratorní experiment, který byl  jeden z nejobyčejnějších a nejvelkolepějších, které kdy  byly zaznamenány v análech vědy. Při zkoumání chování  proudů o vysoké frekvenci jsem nabyl přesvědčení, že  elektrické pole dostatečné intenzity může být vyrobeno v  místnosti k rozsvícení bezelektrodových vakuových  trubic. Proto byl postaven transformátor k ověření této  teorie a první pokus byl překvapivě úspěšný. Je obtížné  hodnotit, co tento neznámý fenomén v té době znamenal.  Dychtíme po nových senzacích, ale brzy se k nim staneme  lhostejnými. Včerejší zázraky jsou dnes běžné jevy. Když  byly mé trubice poprvé veřejně předvedeny, setkaly se s  úžasem, který se nedá popsat. Ze všech částí světa jsem  dostával naléhavá pozvání a řadu poct a dalších  lichotivých nabídek, jež jsem všechny odmítal. Ale v  roce 1892 jsem dostal neodolatelnou nabídku a odjel do  Londýna, kde jsem přednášel před Institucí  elektroinženýrů.

Mým záměrem bylo hned potom odjet  do Paříže, abych vyhověl podobným požadavkům, ale Sir  James Dewar trval na mém vystoupení před Royal  Institution. Byl jsem mužem pevných rozhodnutí, ale v  tomto případě jsem snadno podlehl pádným argumentům  tohoto velkého Skota. Strčil mě do křesla a nalil mi půl  sklenice báječné hnědé tekutiny, která jiskřila všemi  barvami duhy a chutnala jako nektar. "Nyní,"  řekl, "sedíte ve Faradayově křesle a ve sklenici máte  whisky, kterou rád pil." (Což mě příliš nezajímalo,  protože jsem změnil názor na silné pití.) Příští večer  jsem měl demonstraci před Royal Institution, po jejímž  skončení Lord Rayleigh oslovil publikum a jeho  ušlechtilá slova byla mým prvním zadostiučiněním za mé  úsilí. Prchal jsem z Londýna a později z Paříže, abych  unikl přízni, jež mi byla prokazována, a odejel jsem  domů, kde jsem prožil nejbolestivější utrpení a nemoc.

Po navrácení zdraví jsem začal spřádat plány na  znovuzahájení práce v Americe. Do té doby jsem si  neuvědomoval, že vlastním zvláštní dar objevovat, ale  Lord Rayleigh, kterého jsem vždy považoval za ideálního  muže vědy, to řekl a jestliže to byla pravda, cítil  jsem, že bych se měl soustředit na nějakou velkou  myšlenku.

V té době, jako již mnohokrát v  minulosti, se mé myšlenky vrátily k tomu, co mě učila má  matka. Dar duševní síly pochází od Boha, Božské Bytosti,  a jestliže svou mysl soustředíme na tuto pravdu,  dostaneme se do souznění s touto velikou mocí. Má matka  mě učila hledat všechnu pravdu v Bibli; věnoval  jsem tedy několik příštích měsíců studiu tohoto díla.

Jednoho dne, když jsem se  potuloval po horách, jsem hledal úkryt před přicházející  bouřkou. Na obloze visely těžké mraky, ale déšť ještě  nepřicházel, avšak potom se náhle zablesklo a okamžitě  následovaly přívaly vody. Tento jev mě přinutil k  zamyšlení. Bylo zjevné, že oba tyto fenomény mají  vzájemnou souvislost jako příčina a následek a trochu  přemýšlení mě přivedlo k závěru, že elektrická energie  zahrnutá v dešťových srážkách byla bezvýznamná a funkce  blesku byla mnohem pravděpodobněji citlivým spouštěčem.  Zde byla obrovská možnost úspěchu. Kdybychom mohli  vyrobit elektrické efekty požadované kvality, mohli  bychom změnit celou planetu a s ní i podmínky k životu.  Slunce vypaří vodu z oceánů a vítr ji odnese do  vzdálených oblastí, kde zůstane ve stavu křehké  rovnováhy. Kdybychom měli moc ji zrušit, kdykoli by se  nám zachtělo, mohl by být proud životodárné vláhy podle  přání řízen. Mohli bychom zavlažit neplodné pouště,  vytvářet jezera a řeky a poskytovat hnací sílu v  neomezeném množství. To by byla nejefektivnější cesta,  jak zapřáhnout slunce do služeb člověka. Spotřeba  by závisela na naší schopnosti vyvinout elektrické síly,  které by spustily síly přírody.

Zdál se to být beznadějný podnik, ale umínil jsem si  pokusit se o to hned po mm nvratu do Spojených Států v  létě roku 1882, po krátké návštěvě mých přátel ve  Watfordu, Anglie, začala práce, která mě stále více  přitahovala, protože stejných prostředků bylo třeba pro  úspěšný přenos energie bez drátů.

V té době jsem provedl další  pečlivé studium Bible a objevil jsem klíč v knize  Zjevení. První potěšitelný výsledek jsem získal  na jaře následujícího roku, kdy jsem dosáhl napětí okolo  100 milionů voltů se svojí kuželovitou cívkou. Velikost  napětí jsem odhadl z velikosti blesku. Od té doby jsem  činil neustálé pokroky až do zničení mé laboratoře ohněm  v roce 1895, o čem se můžete dočíst v článku T.C.  Martina, který se objevil v dubnovém čísle Century  Magazine. Tato pohroma mě postihla v mnoha směrech a  většinu roku jsem musel věnovat plánování a  rekonstrukci. Avšak jakmile mi to okolnosti dovolily,  vrátil jsem se ke svému úkolu.

Ačkoli jsem věděl, že větší napětí  lze získat pomocí přístroje větších rozměrů,  instinktivně jsem tušil, že stejného cíle lze  dosáhnout správnou konstrukcí poměrně malého,  kompaktního transformátoru. Při provádění  zkoušek se sekundárem ve tvaru ploché spirály, jak je  vyobrazena v mých patentech, mě překvapila nepřítomnost  výboje a bylo to nedlouho předtím, než jsem objevil, že  to bylo způsobeno vzájemnou pozicí závitů a jejich  vzájemným působením. Tohoto poznatku jsem využil a  uchýlil se k použití vysokonapěťového vodiče se závity o  značném průměru, dostatečně oddělenými, aby potlačovaly  distribuovanou kapacitu, a současně zabraňovaly  nežádoucí akumulaci náboje v kterémkoli bodě. Aplikace  tohoto principu mi dovolila dosáhnout napětí více než  100.000.000 voltů, což byl limit rizika nehody.  Fotografie vysílače, postaveného v mé laboratoři na  Houston Street, byla publikována v Electrical Review z  listopadu 1898.

Abych mohl v tomto směru dále pokročit, musel jsem  jít do otevřeného terénu, a na jaře 1899, kdy jsem byl  plně připraven na vztyčení bezdrátové aparatury, jsem  odešel do Colorada, kde jsem zůstal déle než rok. Zde  jsem provedl další vylepšení a upřesnění, která mi  umožnila generovat proudy a napětí o libovolném napětí,  jaké je možné požadovat. Ti, které to zajímá, mohou  najít nějaké informace ohledn těchto experimentů, jež  jsem prováděl, v mém článku "The Problem of Increasing  Human Energy", otištěném v Century Magazine z června  1900, o němž jsem se již výše zmiňoval.

Pokud jde o můj zesilovací transformátor, budu mluvit  zcela srozumitelně, abych byl jasně pochopen. Na prvním  místě je to rezonanční transformátor se sekundárem, v  němž součásti, nabité na vysoký potenciál, mají značnou  plochu a jsou v prostoru uspořádány podle ideálního  obalujícího povrchu o velkém průměru jednotlivých  závitů, které mají řádnou vzájemnou vzdálenost, aby byla  všude na povrchu zajištěna malá intenzita elektrického  pole, aby nemohlo dojít k průrazu ani v případě, kdy  vodič je holý. Toto uspořádání je vhodné pro jakoukoli  frekvenci, od několika po mnoho tisíc cyklů za sekundu a  může být použito pro produkci proudů obrovské hodnoty a  nízkého napětí, nebo menší proud a nesmírně velké  elektrické napětí. Maximální elektrické napětí je  závislé pouze na zakřivení povrchu, na němž je nabitý  element situován a jeho ploše. Na základě svých  zkušeností jsem došel k závěru, že dosažitelné napětí  není ničím omezeno; je dosažitelné jakékoli napětí. Na  druhé straně, v anténě lze získat několik tisíc ampér.  Pro takový výkon stačí zařízení o střední velikosti. Pro  vyvinutí elektromotorické síly takové velikosti stačí  terminál o průměru méně než 90 stop, zatímco pro proud v  anténě od 2.000 do 4.000 ampér - při obvyklých  frekvencích - nemusí být průměr této antény větší než 30  stop. V omezenějším významu je tento bezdrátový vysílač  jedním ze zařízení, v nichž je vysílání Hertzových vln  ve zcela zanedbatelném množství v porovnání s celkovou  energií. Za této podmínky je tlumící faktor extrémně  malý a ve zvýšené kapacitě je uložen enormně velký  náboj. Takový obvod může potom být vybuzen impulsy  jakéhokoli druhu, dokonce o nízké frekvenci a bude dávat  sinusové a spojité oscilace jako alternátor. Vezmeme-li  v úvahu nejužší význam termínu, je to rezonanční  transformátor, vlastnící tyto kvality, který je  dimenzován, aby byl vhodný pro zeměkouli a její  elektrické konstanty a vlastnosti, v důsledku čehož se  konstrukce při bezdrátovém přenosu energie stává vysoce  účinnou a efektivní. Vzdálenost je potom ABSOLUTNĚ  ELIMINOVÁNA, PROTOŽE NEDOCHÁZÍ K ZESLABOVÁNÍ INTENZITY  přenášených impulsů. Je dokonce možné je se vzdáleností  od vysílače zvětšovat podle exaktního matematického  zákona. Tento vynález byl jedním z řady vynálezů,  zahrnutých do mého "Světového systému" bezdrátového  přenosu, do jehož komercionalizace jsem se pustil po  svém návratu do New Yorku v roce 1900.

Pro bezprostřední účely mého  podnikání jsem v té době jasně načrtl technickou zprávu,  z níž cituji, "Světový systém je výsledkem kombinace  několika původních objevů, učiněných vynálezcem v  průběhu dlouhotrvajícího výzkumu a experimentování.  Umožňuje nejen okamžitý a přesný přenos signálů  jakéhokoli druhu, zpráv nebo znaků, do všech částí  světa, ale také propojení existujících telegrafních,  telefonních a dalších signálních stanic bez jakýchkoli  změn v jejich současném vybavení. Těmito prostředky,  například, zdejší telefonní účastník může zavolat a  mluvit s kterýmkoli telefonním účastníkem na Zemi.  Laciný přijímač, ne větší než hodinky, jej bude schopen  kdekoli zachytit, na zemi nebo na moři, přenášenou řeč  nebo hudbu hranou na nějakém jiném místě, ať je jakkoli  vzdálené."

Tyto příklady jsou citovány pouze  z toho důvodu, aby čtenáři daly představu o možnostech  tohoto významného vědeckého pokroku, který ruší  vzdálenosti, a činí tento dokonalý přírodní vodič, Zemi,  dostupným pro bezpočet účelů, jež lidský génius vynalezl  pro přenos pomocí vodičů. Jedním z dalekosáhlých  výsledků tohoto systému je, že jakékoli zařízení, které  je provozováno prostřednictvím jednoho nebo více vodičů  (pochopitelně na omezenou vzdálenost), může být taktéž  poháněno bez umělých vodičů a se stejnou snadností a  přesností na vzdálenosti, které jsou omezeny pouze  fyzickými rozměry zeměkoule. Tato ideální metoda  přenosu otevře nejen nová pole pro komerční využití, ale  také rozšíří možnosti starších metod. Světový systém je  založen na aplikacích následujících vynálezů a objevů:

1) Teslův transformátor: Tento přístroj je v produkci  elektrických vibrací tak revoluční, jako střelný prach  ve válečnictví. Vynálezce pomocí tohoto zařízení  generoval proudy mnohokrát silnější než byly kdy  vyrobeny obvyklými způsoby a elektrické výboje o délce  více než sto stop.

2) Zesilovací vysílač: Toto je Teslův nejlepší  vynález, zvláštní transformátor speciálně přizpůsobený k  vybuzení země, který vysílá elektrickou energii. Pomocí  tohoto podivuhodného přístroje již vyvolal elektrické  napětí větší než je přítomno při atmosférickém blesku a  přenášený proud dostatečný pro osvětlení více než dvou  set žárovek kolem Země.

3) Teslův bezdrátový systém: Tento systém se skládá z  několika vynálezů a je jediným známým prostředkem pro  ekonomický dálkový přenos elektrické energie bez drátů.  Pečlivé testy a měření ve spojení s experimentálním  stanovištěm o vysoké aktivitě, zřízeným vynálezcem v  Coloradu, demonstrovaly, že energie v jakémkoli  požadovaném množství může být dopravována přes celou  zeměkouli, pokud to bude nutné, se ztrátami  nepřekračujícími několik procent.

4) Technika individualizace: Tento vynález spočívá na  jednoduchém ladění. To umožňuje přenos signálů nebo  zpráv absolutně tajně a exkluzivně jak v aktivním, tak v  pasivním aspektu, to jest nezasahuje do jiných  komunikací, ani do něho nelze zasahovat. Každý signál je  jako individuální a nezpochybnitelná identita a skutečně  prakticky není omezen počet stanic nebo přístrojů, které  mohou současně pracovat bez nejmenšího vzájemného  rušení.

5) Terestrické stacionární vlny:  Tento znamenitý objev, populárně řečeno, znamená, že Země reaguje na elektrické vibrace určitých  parametrů, podobně jako reaguje ladička na zvukové vlny  o určitém kmitočtu. Pro tyto zvláštní elektrické  vibrace, schopné mocně vybudit zeměkouli, lze najít  mnohá důležitá uplatnění komerční a v mnoha dalších  ohledech. První elektrárnu "Světového systému" je možné  spustit během devíti měsíců. S touto elektrárnou bude  možné dosáhnout výkonu až deset milionů koňských sil a  je konstruována, aby mohla sloužit pro mnoho technických  vymožeností, bez velkých finančních nároků. Mezi ně  patří:

1) Vzájemné propojení existujících telegrafních  ústředen nebo úřadů po celém světě;

2) zřízení tajné a nerušitelné vládní telegrafní  služby;

3) vzájemné propojení všech současných telefonních  ústředen nebo úřadů po celé zeměkouli;

4) univerzální distribuce základních zpráv telegrafem  nebo telefonem, ve spojení s tiskem;

5) zřízení světového systému přenosu zpráv pro  soukromé použití;

6) vzájemné propojení a společná činnost všech  burzovních telegrafů světa;

7) zřízení světového systému distribuce hudby atd.;

8) univerzální registrace času pomocí levných hodin,  ukazujících čas s astronomickou přesností, které by  nevyžadovaly žádnou pozornost;

9) světový přenos tištěných nebo psaných znaků,  dopisů, šeků, atd.;

10) zřízení univerzální námořní služby, umožňující  navigátorům na všech lodích přesně kormidlovat bez  kompasu, určit přesnou polohu a čas, zabraňovat kolizím  a katastrofám, atd.;

11) zavedení systému světového tisku na zemi i na  moři;

12) světová reprodukce fotografických obrázků a všech  druhů kreseb nebo záznamů..."

Také jsem navrhl udělat demonstraci bezdrátového  přenosu energie malého rozsahu, ale dostatečného pro  praktické využití. Předložil jsem i další, nesrovnatelně  důležitější aplikace mých objevů, které budou odhaleny  někdy v budoucnosti. Na Long Islandu bylo postaveno  zařízení s věží o výšce 187 stop, které mělo kulovitý  terminál o průměru 68 stop. Tyto rozměry byly dostatečné  pro přenos jakéhokoli množství energie. Původně bylo  používáno pro 200 až 300 kW, ale měl jsem v úmyslu  později vysílat několik tisíc koňských sil. Vysílač byl  schopen vysílat vlny o zvláštních charakteristikách a  vymyslel jsem jedinečnou metodu telefonické kontroly  jakéhokoli množství energie. Věž byla zničena před dvěma  lety (1917), ale mé projekty jsou dále vyvíjeny a další  z nich, v některých směrech vylepšený, bude realizován.

Při této příležitosti bych chtěl odporovat  rozšiřované zprávě, že tato konstrukce byla zbořena  vládou, která v důsledku válečných podmínek mohla  vytvořit předsudek v myslích těch, kteří možná nevědí,  že dokumenty, svědčící o tom, že před třiceti lety mi  bylo uděleno americké občanství, jsou bezpečně uloženy,  zatímco mé řády, diplomy, akademické hodnosti, zlaté  medaile a další vyznamenání jsou již někde na smetišti.  Kdyby se tato zpráva zakládala na pravdě, dostal bych  velkou sumu peněz, kterou bych utratil na stavbu věže.  Naopak, v zájmu vlády bylo ji zachovat, zvláště proto,  že by umožňovala, abych se zmínil alespoň o jediné možné  aplikaci, lokalizovat ponorky v kterékoli části světa.  Moje zařízení, služby a všechny mé vynálezy byly vždy k  dispozici vládním úředníkům a dokonce po vypuknutí  konfliktu v Evropě jsem pracoval na několika vynálezech,  které se týkaly letecké navigace, pohonu lodí a  bezdrátového přenosu, což má pro vlast velkou  důležitost. Ti, kteří jsou dobře informováni, vědí, že  mé myšlenky způsobily revoluci v průmyslu Spojených  států a nejsem si vědom, že by žil jiný vynálezce, který  by v tomto ohledu byl tak úspěšný jako já - zvláště  pokud jde o použití jeho vynálezů ve válce.

Dříve jsem se zdržel vyjádření se  k této věci, protože mi připadalo nevhodné zabývat se  osobními záležitostmi, zatímco celý svět byl hrozných  strastech. Dále dodávám, vzhledem k různým pověstem,  které mě dostihly, že pan J. Pierpont Morgan neměl se  mnou žádné obchodní záměry, ale jeho pomoc se nesla ve  stejném duchu, jako pomáhal ostatním průkopníkům. Dostal  jsem od něho štědrý slib a bylo by ode mne nerozumné  očekávat více. Velice si vážil mých znalostí a podal mi  důkazy o své úplné důvěře v mé schopnosti dosáhnout  toho, co jsem si předsevzal. Nejsem ochoten se  poddat některým úzkoprsým a žárlivm jedincm, kteří  chtějí mařit mé úsilí. Tito lid nejsou pro mě ničím  jiným než mikrobi zákeřné choroby. Můj projekt byl  odložen přírodními zákony. Svět na něj nebyl připraven.  Příliš předběhl svou dobu, ale stejné zákony nakonec  umožní jeho triumfální úspěch.