Kdo ví o toxicitě a těžkém dopadu chemoterapie na lidský organismus, hledal by určitě jinou metodu k vlastnímu vyléčení. Sám léčbu chemoterapií nedoporučuji. Léčba rakoviny nesmí být přivedením jedů do těla, ale cestou k obnově  celkového zdraví člověka. Tak musí člověk celkově změnit svůj způsob života. Příčiny je třeba hledat ve všech aspektech života: Stravování, bydlení, práci, vztahy, duševní stav, duchovní náhled na smysl života, zlozvyky a nešvary...

JM

VĚTŠINA LÉKAŘŮ BY SE V PŘÍPADĚ VLASTNÍHO ONEMOCNĚNÍ
ZDALEKA VYHNULA CHEMOTERAPII

(WM magazín č.71/72)

Mezi lékaři je zřejmý velký nedostatek víry v používaná „léčiva“. Průzkumy a ankety ukazují, že tři ze čtyř lékařů (75%!) by odmítli jakoukoliv chemoterapii kvůli neúčinnosti proti onemocnění a pustošivým účinkům na celý lidský organizmus. To jim ovšem evidentně nebrání v tom, aby ji předepisovali pacientům. Na rozdíl od ostatních, neinvazivních a pronásledovaných alternativních terapií jsou ovšem tyto otravné kokteily state-of-the-art. Hippokrates by je asi všechny obvinil z křivé přísahy… a za Chamurabbiho by jednoduše nepřežili.



Co se týče chemoterapie, mnohým lékařům a vědcům nezbývá než říct:
„Většina rakovinových pacientů zemře kvůli chemoterapii, která neléčí rakovinu prsu, tlustého střeva ani plic. Je to prokázáno už více než deset let, ale lékaři ji v boji s těmito tumory přesto nadále používají.“
(MUDr. Allen Levin, UCSF „The Healing of Cancer“, Marcus Books, 1990).

„Kdybych měl nádor, nikdy bych se neuchýlil k žádné ze standardních terapií užívaných pro tuto chorobu. Rakovinoví pacienti, kteří se do těchto center nedostaví, ještě mají šanci to zvládnout.“ (Prof. Gorge Mathe „Scientific Medicine Stymied“, Medicines Nouvelles, Paříž, 1989)

Dr. Hardin Jones, docent na University of California, dospěl po analýze statistik o přežití rakoviny, zahrnujících mnoho desetiletí, k následujícímu závěru: „… stav (chemoterapeuticky) neošetřených pacientů se nezhorší nebo dokonce zlepší.“ Tento otřesný závěr Dr. Jonese nebyl nikdy vyvrácen.
(Walter Last „The Ecologist“, roč. 28, č. 2, březen - duben 1998)

„Mnoho onkologů bez okolků doporučí chemoterapii u téměř libovolného druhu rakoviny s vírou, která zůstává neotřesitelná i přes konstantní nezdary.“
(MUDr. Albert Braverman „Medical Oncology in the 90´s“, Lancet, 1991, sv. 337, str. 901)

„Naše nejefektivnější léčebné režimy jsou nabity riziky, vedlejšími účinky a praktickými potížemi; a poté, co všichni ti pacienti, které jsme takto ošetřili, zaplatili svou daň, je jen promile z nich odměněno krátkým obdobím ústupu tumorů, a to většinou jen částečným.“
(Eduard G. Griffin „World Without Cancer“, American Media Publications, 1996)

„… v drtivé většině případů neexistuje žádný důkaz jakéhokoli druhu, který by opravňoval očekávání, že chemoterapie nějak zvyšuje naději na přežití. O této terapii se šíří velká lež, totiž že nějak souvisí s ústupem rakoviny a prodloužením života pacienta.“
(Philip Day „Cancer: Why we are still dying to know truth“, Credence Publications, 2000)

„Výzkumníci z McGill Cancer Center poslali 118 lékařům, expertům na rakovinu plic, dotazník k zjištění míry důvěry, kterou měli k terapiím, jichž běžně používali. Byli požádáni, aby si představili, že by sami dostali tuto nemoc, a kterou ze šesti současných experimentálních terapií by si v tomto případě vybrali. Odpovědělo 79 lékařů. 64 z nich řeklo, že by nesouhlasili s žádnou léčbou zahrnující cis-platinum – jednu z chemoterapeutických drog, kterou běžně používali – a 58 ze 79 těchto lékařů se domnívalo, že všechny v úvahu přicházející experimentální terapie jsou neakceptovatelné kvůli neúčinnosti a vysoké toxicitě chemoterapie.“
(Philip Day „Cancer: Why we are still dying to know the truth“, Credence Publications, 2000)

„Doktor Ulrich Able, německý epidemiolog z Heidelberg Mannheim Tumor Clinic, provedl vyčerpávající rozbor a zhodnocení všech podstatných studií a klinických experimentů, které kdy byly v rámci chemoterapie provedeny. ... Able zjistil, že celkový celosvětový poměr pozitivních výsledků použití chemoterapie je děsivý, jednoduše proto, že nikde nejsou dostupné vědecké důkazy demonstrující, že chemoterapie může „… libovolným za zmínku stojícím způsobem prodloužit život pacientů postižených nejběžnějšími druhy rakoviny orgánů.“ Able upozornil, že chemoterapie může zkvalitnit život jen výjimečně, a označil to za „vědeckou bídu“. Zastává názor, že přinejmenším 80% ve světě prováděných chemoterapií je zbytečných.

„I když neexistuje jakýkoli vědecký důkaz o účinnosti chemoterapie, nejsou lékaři ani pacienti připravení se jí vzdát.“ (Lancet, srpen 10, 1991) O této hloubkové studii se nikdy nezmínili v žádném z veřejných sdělovacích prostředků: byla dokonale pohřbena…
(Tim O'Shea „Chemotherapy – An Unproven Procedure“)

„Podle zpráv lékařských asociací jsou notoricky známé nebezpečné vedlejší účinky léčiv čtvrtou hlavní příčinou úmrtí, hned po infarktu, rakovině, a mrtvici.“
(Journal of the American Medical Association, 15. duben 1998)

Článek byl otištěn v časopise WM magazín č.71/72

Zdroj: http://tinyurl.com/33cfsh