Principy vztahu k Bohu a kniha Neosobní život
Published by Jan Marschner v Duchovní rady · 4 Září 2019
Korespondence na téma knihy Neosobní život
Příchozí dopis:
Dobrý den milí Marschnerovi.
Zdravím vás z prázdnin. Dostala se mi do ruky knížka, která byla napsaná už v r.1927, ale svým duchovním rozměrem je úžasná.
Možná, že ji znáte, v tom případě se omlouvám. Ale pokud ji neznáte, doufám, že vás potěší, stejně jako mě.
Přeji hezký zbytek prázdnin.
S láskou... paní A
Odpověď:
Milá Paní A...
Díval jsem se na knihu Neosobní Život, která byla napsána pod pseudonymem A. Grane, jejíž titul jste mi zaslala.
Kniha poprvé vyšla zřejmě v Americe v roce 2014. Skutečné jméno amerického autora bylo odhaleno až po jeho smrti i s tím, že kniha byla napsána automatickým písmem, pochází tedy z jemnějšího světa.
Pročetl jsem ji a budu se částečně dotýkat vysvětlení na toto téma na semináři "Putování po duchovních úrovních". Kam Vás srdečně zvu.
V krátkosti však mohu shrnout toto.
Pojem Bůh má u lidí různá pochopení, dle toho, k jaké literatuře, lidem a filmům se dostali.
U jedněch je to nejvyšší a nejdokonalejší bytost. U druhých je to síla, která proudí veškerenstvem a nachází se všude. A pro další jsou to oni sami, kdo jsou bozi.
Pro mne však je pojem Bůh nejzářivější zářící podstata, ze které povstává veškerý Život, neboť On je Světlo a Život, ze kterého se formují bytosti a stvoření, a On je všedruhový a ve své podstatě bezbytostný. Člověk v sobě nese jen prášek z Jeho velikosti, a tedy jen malou část, která se ještě stále rozvíjí a uvědomuje stále do většího jasu a zářivosti. Člověk však ve svém nitru nenese v sobě všedruhovou plnost tak jako Bůh. Člověk nese jen duchovní druh, který je jen jedním z mnoha druhů, které z Boha prýští a vznikají na různých vzdálenostech.
Jakékoliv popsání Boha však neukazuje to, jak jej člověk cítí. Při vnitřním životě je třeba se zaměřit na vnitřní vycítění, tušení Boha jako Lásky a Světla. A to, co člověk, tak různé vycítění. Přečtené a slyšené není ještě prožité a procítěné. A i při různých prožitích se nemusí jednat o skutečné poznání prapodstaty Boha, ale jen o obalení jeho záře a síly do sféry, na kterou jsme schopni se naladit.
U člověka, který ještě nenalezl svou duchovní podstatu, se vyciťování Boha odehrává v rámci hmotnosti a v nejlepším případě v bytostné sféře bohů, kteří vytvořili z Boží vůle hmotnost.
U lidí, jež se duchovně probudili a prožili vstup do duchovního světa, se posouvá představa Boha do výšin duchovního světa.
Při velikém duchovním zjasnění a daru ze světla, je možné, díky přidanému plamenu jako dostali apoštolové, Boha vnímat nad svůj duchovní původ.
Pojem Boha má být posvátný a má být člověkem v jeho nitru stále rozšiřován a posouván do nekončících dálav, neboť poznání Boha nemůže být nikdy u konce, protože pravý Bůh, ze kterého vznikají všechny bytosti je příliš bohatý na všechna různá záření a druhy a hlavně jeho žár je příliš bílý, než aby jej mohl člověk trvale snášet.
Tak pro jednoho bude cvičení „JÁ JSEM BŮH“ z knihy přijatelné a povede ho do jemnohmotnosti, protože jeho představa a vnímání Boha je jemnohmotná.
Kdežto pro duchovně probuzeného je toto cvičení nemožné praktikovat, protože jeho vycítění vnímá Boha nad svůj druh a obrovská záře a bílé světlo, které by tímto vázal na sama sebe, by dlouhodobě nesnesl.
Chápu tedy, že toto cvičení u někoho, může být překročením svých osobních hranic a že se člověk může cítit mocnější a větší pro práci s jemnohmotnými proudy.
Lze to však dokázat i jinak, když si začne rozšiřovat pojem DUCH, kterým V NITRU je a tím jeho vroucí touha a schopnosti jej postupně mohou otevřít neuvěřitelně velikým darům a silám přirozeným vývojem. Lze používat i obrovské síly jež jsou člověku k dispozici na všech úrovních jeho poutě, při cestě do duchovního světa. Je však potřeba je používat tak, aby se nakonec nestal jejich vězněm. Což při neznalosti zákona zvratného působení a zákona svobody se může snadno stát. (Pojmem DUCH není myšlen duch, který straší, ale skutečná podstata člověka z DUCHOVNÍHO SVĚTA – RÁJE. Tato podstata - jádro, se teprve stává osobností duchovním uvědomováním)
Ale to jde jen, pokud si může člověk neustále posouvat hranice... kdo nebo co je Bůh a co je Duch.
Při představě, že JÁ JSEM BŮH čeká na člověka nakonec zastavení u své představy Boha. A tato představa je u většiny lidí spojena s BOŽSKOU MOCÍ ve hmotném a jemnohmotném, i když třeba nejčistším zářením těchto světů.
Ač se tedy upíná takto cvičící na mocná záření hmotného Stvoření, jakmile se s nimi ztotožňuje, tak se na ně váže a obaluje se do tohoto druhu záření. Tím sice sílí ve schopnostech pracovat s touto silou, ale po smrti zůstává ve sférách sil, se kterými pracoval.
Většinou tedy nevedou kroky těchto lidí do duchovního světa.
Z historie Země známe jednu civilizaci, kde si lidé o sobě mysleli, že jsou synové Boží a už jen toto stačilo na zastavení se ve vývoji, a nakonec zkáze celého kontinentu nazývaný Atlantida. V dalších inkarnacích pokračovalo stupňování této vzpomínky na to, že jsou něco více než ostatní a vyústilo to hromadnou inkarnací v německém národě v minulém století. Povědomí o nadřazenosti Árijské rasy nakonec vyrostlo ve snahu zničit „nečisté“ rasy, nebo si je podřídit a zotročit. Zkáza, kterou tento princip přinesl, že je člověk něco více, byla nesmírná.
Žel, cvičení JÁ - JSEM - BŮH, i když jsou mezi tím pomlčky, v konečném účinku vede k této popisované myšlence.
Člověk může v sobě rozvinout nesmírné síly rovnající se bohům, kteří vytvořili hmotnost. Avšak ztotožnění se svým Já, s těmito silami a mocí, znamená zároveň uvěznění své duchovní podstaty do těchto sil. Může se to zdát na první pohled nepochopitelné, co je na tom zlého. Jedná se o to, že podstata člověka je z jiné látky, než je hmotné stvoření, ve kterém se nacházíme a tím nemyslím jenom vesmír, ale i jemnohmotné a bytostné sféry obepínající celé toto hmotné stvoření. Nejvnitřnější podstata člověka je duch. Ten pochází z duchovního stvoření, tedy z DUCHOVNÍHO STVOŘENÍ mimo hmotné stvoření. Je úplně z jiné látky, nežli je hmotný a jemnohmotný svět.
Při touze vrátit se do duchovního světa, tedy do prvotního stvoření, které je duchovní a nachází se mimo pozdější hmotné stvoření se musí Já člověka vzdát (pustit) všeho hmotného, jemnohmotného i bytostného, tedy neztotožňovat se s čímkoliv, co patří k pozdějšímu stvoření. Pokud však člověk příliš rozvine svou hmotnou nebo jemnohmotnou nebo bytostnou představu Boha a ztotožní se s ní pomocí kouzelné formulky JÁ JSEM … , nastává silná kotva na tuto představu a nejvnitřnější duchovní jádro člověka nemůže osvobozeno od všech pout a tíhy pozdějšího stvoření přejít do duchovního světa. Neboť nic z pozdějšího stvoření nemůže být přeneseno do duchovního světa.
Pokud tedy trochu pozměníme kouzelnou formuli, jež určuje to, s čím se ztotožňujeme a tedy do čeho se formujeme na:
JÁ JSEM ZÁŘIVÉ DUCHOVNÍ JÁDRO
JÁ JSEM ZÁŘIVÉ DUCHOVNÍ PODSTATY
JÁ JSEM ZÁŘIVÝ DUCH Z DUCHOVNÍHO SVĚTA
Zůstává před námi volná cesta vzhůru k poznávání toho, co je duch a duchovní svět. Ve svém nitru máme uložen duchovní cit, který při hledání Boha nakonec přivede nejvnitřnější duchovní podstatu člověka nakonec k duchovnímu probuzení do duchovního světa… do Ráje… do skutečného domova.
Probuzení se do duchovního těla a duchovního světa je tak radostného, pokorného a čistého druhu. Síly duchovního Světla člověkem tak silně protékají, že si uvědomuje jak mocný a veliký musí být Ten, od koho přicházejí.
V posvátném vytušení velikosti Boha a uvědoměním si své pravé duchovní podstaty může již jen říci JÁ JSEM PROBUZENÝ (…OSVÍCENÝ, …DUCH) nebo dosáhl jsem stavu Buddhy.
Pojem Boha zůstává však neustále před jeho vnitřním zrakem jako mocné Světlo, ke kterému usiluje a stoupá do nekonečna za ním.
Děkuji Vám tedy za důvěru, se kterou jste se se mnou podělila.
Moc si toho vážím a těším se na další setkání. :)
Jan Marschner